Stejně jako každý rok, tak i letos, přišel den, kdy se skupina dobrovolníků sešla v sobotu v devět hodin ráno před bývalou školou v Koněprusích. Nebyli jsme to jen my Koněprusáci, ale i naši kamarádi z Bítova, kteří nám přišli 9. dubna 2011 na pomoc.

Tento den se odehrával v duchu velkého úklidu. Sešlo se nás asi třicet. Díky tomuto počtu jsme se mohli rozdělit do skupinek a vydat se různými směry, abychom dali alespoň trochu do pořádku to, co ostatní přírodě a krajině v našem okolí způsobili. Nepořádku bylo v okolí Koněprus opravdu mnoho.

Jedna ze skupinek šla lesem směrem na Kotýz, další šla k Havlíčkovu mlýnu, kde se setkala se skupinkou, která se vydala od hřbitova přes Bítov a pokračovala také až k Havlíčkovu mlýnu.

Po cestě jsme sbírali plasty; pytle plné odpadků, které nejspíše někdo neuměl vyhodit do popelnice; sklo; železo; staré pneumatiky a spousty dalšího, co do přírody opravdu nepatří.

Mohu mluvit za skupinku, která se vydala lesem směrem na Kotýz. Skupinka se skládala z osmi dospělých (Alena, Mirka a Míra Sudíkovi, Radek Havlíček, paní Drahotová s Dominikou, Jaruška Čampulová a Radek Novák) a z šesti dětí (Lucinka Čampulová, Vojtík a Kryštof Preislerovi, Matěj Novák a další bráškové Matouš a Vítek Kadlečkovi). Musím uznat, že takové zapálení pro dobrou věc jsem u dětí už dlouho neviděla. Děti byly nadšené, vždy vše vysbírali do posledního smítka. Nejvíce nepořádku jsme objevili u tunelu, který v minulosti vedl do lomu. Větší a těžší nepořádek museli vytahat chlapi, protože děti tolik síly neměly, ty však dávaly velký pozor na to, aby tam opravdu nic nezůstalo. Dopoledne bylo zajímavé také tím, že starší rodáci vyprávěli, co se zde odehrávalo v minulosti a všichni ostatní pečlivě naslouchali, aby jim něco neuniklo. Radka, který se nedávno přistěhoval do naší vesnice, bych ráda ocenila, za to, že se přidal do kolektivu a s malým Matějem se také vydali na úklid.

Složení ostatních skupinek si bohužel nepamatuji, ale je vidět, že všichni co přiložili ruku k dílu, udělali obrovský kus práce, klobouk dolů.

Kolem druhé hodiny odpolední bylo dílo dokonáno, chlapi a kluci sváželi traktorem poslední nepořádek do kontejneru, který byl umístěn u školy.

Všichni si po náročném dopoledni zasloužili odměnu, a proto si pro ně OÚ Koněprusy připravil malé překvapení. Na dětském hřišti se po páté hodině odpolední rozhořel ohýnek a začala se vinout vůně opékaných špekáčků, párků, klobás nebo jablíček. Každý si zkrátka pochutnal na tom, co má rád.                                                                               

                                                                   Alena Sudíková